Nedílnou součástí orienťácké sezony je i zimní příprava. Odpočinek od maratonu závodů, léčba zranění, čas na jiné sporty nebo fyzická příprava na sezonu. Jak jsme se připravovali na letošní perný ročník?

Těžko na bojišti, lehko na cvičišti
Hlavní složkou naší fyzické přípravy je především „cvíčo“ v tělocvičně. Kruhové tréninky, tabata nebo něco podobného, kde se střídají posilovací a obratností cviky. Trenérka Lůca nám pomohla se zaměřit na naše slabé stránky a dala nám příležitost udělat posun vpřed pro nadcházející sezonu. Cvičení se doplňovalo s mapovou teorií formou her a kvízů. Jelikož byl letošní ročník na zimní radovánky trochu chudší, takřka celou zimu se chodilo i běhat. Někteří z nás přesto naplno využili sněhu a přípravu doplnili i běžkováním.

Horolezci, horolezkyně, horolezčata
Během zimy se většina letních sportovců, a zejména orienťáků, snaží věnovat i jinému sportu nebo si prostě jen udělají čas na sporty, na které během sezony není tolik času. Několikrát jsme se sešli na Středisku volného času, kde jsme si společně vyzkoušeli lezení na stěně. Získali jsme tak nové dovednosti a zkusili zase trochu jiný sport.

Zimní závody
Pár závodních příležitostí během zimy však přece jen bylo. Kromě tradičních závodů v rámci Zimní hradubické ligy, oblíbeného Vánočního skorelaufu ve skalách a Kufrování s Krakonošem se do pořádání přidal i Náchod, který uspořádal dva závody v rámci Náchodské zimní ligy na železnici. Někteří z nás tak přes zimu přeci jen měli v rukou mapu a jednou za dva týdny si zazávodili.

Jarní soustředění ve sněhu
Zimní příprava vrcholila koncem jarních prázdnin, kdy naše mládež dva dny trénovala v blízkých terénech. Sobota nabídla velmi zajímavou a, jak ji naše trenérka označila, švédskou zkušenost. Les byl totiž poněkud zasněžený a viditelnost v lese se tak dost snížila. I přes to (a třeba i proto) jsme si to užili. Dopoledne se běhaly okruhy za dvorskou nemocnicí a odpoledne zase koridory na Hájemství. V neděli jsme poté vyrazili jako vlaštovky trochu více za teplem, konkrétně do Hradce Králové. Ráno jsme běhali u lesního hřbitova, kde jsme trénovali tzv. linii. Jde o to, že závodník běží přesně po určené trase na které se nachází několik kontrol, jenže on sám neví, kde na té linii jsou. Po obědě jsme se přesunuli na velmi známou Biřičku a tam jsme odběhali asi nejtěžší, ale možná úplně nejzábavnější trénink soustředění, a sice „Švýcárnu“. V té běží člověk pouze v důvěře své buzoly, neboť mapa je pro závodníka, až na malý prostor kolem kontroly, neznámá.

A nyní se opět vrací sezona, závody, tréninky, a hlavně zážitky a zábava. Po dlouhé době všichni opět vidíme mapu, buzolu, čip, boty, dres krásné modrožluté barvy, Míšu Zamastila a tak dále. Tak hodně štěstí a úspěchů do nové sezony orienťáci trutnovské Lokomotivy! Letos je to naše!