Archiv

Oblasťák v Radvanicích

Sobotní závody jsme měli tentokráte velice blízko, není divu, že se nás sešlo na schromku skoro 900 a ve výsledcích jsem napočítala celkem 52 LTU vlaječek. Slušná účast… zvláště já, co už jsem zase dlouho nebyla, jsem nestačila koukat, kolik nových tváří máme v oddíle. Jak nás to běhání a bloudění v lese fakt baví :-) . I naše Kiki neustále celou neděli mlela o tom, jak v lese pípala, mapu přinesla „na cucky“ a na výčetce bylo i pár kontrol navíc, takže to asi fakt stalo zato. No povím vám, že budeme muset jet tuto sobotu asi zas (pokud vydržíme zdraví).

Mě se závod moc líbil, i když některé kopce bych nejraději vynechala, ale můžu si zato sama. Ještě u prezentace pořád rozmýšlím: varianta A – běžet „Péčka“, ale 2,7 km za 70 Kč a navíc tak málo kontrol nebo varianta B – pěkný „Téčka“ 5,5 km za 100 Kč. Vyhrála varianta „Bé“ za víc peněz víc zážitků. Zkrátka, delší trať = víc kontrol = víc hledání = víc chyb = víc bloudění a větší kopce = v neděli se můžu vymlouvat, že fakt nic nemůžu, páč jsem úplně mrtvá. Taky, že jsem byla, ale stejně mi to bylo k ničemu… Kopce nahoru a seběhy dolů, na mapě Žaltman – Bílý kůl připadala jsem si někdy jako „vůl“… závod jsem si pohřbila hned pěknou desetiminutovou chybou na dvojce. A za všechno můžou ty houby, pořád mě rozptylovaly, byly úplně všude, půlka byla sice plesnivá, ale jinak bylo na co koukat…já mít košík…měli by jej dávat ke startovnému grátis a v cíli pěkně zvážit a za každé nasbírané kilo pěkně z času aspoň 10 minut dolů… a říkalo by se tomu o-houbaření.

Naštěstí výsledky některých našich členů byly o dost lepší, máme i vítěze: v D65C Stáňu a v D55C Martinu.Na bednu za 2. místo vystoupal také Vojta H14D a Milan v H65C, máme i 3. místo záslouhou Jardy v H55D. Pak se mi velice zamlouvalo výsledkové trio Jakub Kváša, Martin Prochajda a Michal v H35D, tato nadějná „štafetka“ se seřadila na 4.-6. místě. A teď už to vezmu rychle: Ludmila 4., Katka 6., Šárka 7., Lenka 5., Kryštof 5., Filip 7., Tomáš 10., a dva Jirkové 5. místa. Gratulace všem a zase někdy příště ahoj!

Jana Rybářová

Oblasťák na Pecce

V sobotu 12.10.2019 pořádal další krajské závody oddíl z Nové Paky. Za docela dlouhou cestu z parkoviště podél silnice (systém kdo dřív přijede – ten se nejdál projde) jsme byli odměněni krásným výhledem do kraje i na hrad Pecka. Na louce u hradu Pecka bylo i dostatečně velké shromaždiště se zázemím a pořadatelskými stany. Pořadatelé objednali tak luxusní teplé a slunečné počasí, že drobné nedostatky (fronty na vše) byly lehce prominutelné. Závodní prostor byl hodně členitý se spoustou detailů, ale většinou lehce průchozí. Na trati byly i skalní útvary. Většina oddílu byla po doběhu do cíle spokojená s tratí a všichni si to užili. Kdo si počkal na vyhlášení vítězů, mohl po něm zažít i tombolu (za nákupy u prodejce OB potřeb).
A ještě výsledky: 1. místa byla čtyři – Martina v D55C, Filip v H10C, David v P, Stáňa v D65C, na 2. místě byl Matěj v H12C a Jirka v H70C. Pochvalu zaslouží i Lenka v D45C za 5. místo, Tom za 6. místo a Vojta 10. místo v H16C, Michal 4. místo v H18C, Martin za 6. místo v H35D.
Pavla Pannyová

MČR štafet a družstev

Poslední a největší vrchol sezony proběhl daleko od nás , za sedmero semafory a pěti objížďkami, poblíž známé Sklárny .
Asi 250 km daleko z Trutnova, proto jsme vyjeli už v pátek, krásné ubytování i  s jídlem  zařídil excoach v Chvojkovském mlýnu,  asi 15 km od shromaždiště.
náš dorostVšude kolem  je krásný měkký les, bez hustníků, bez kopců, bez bažin, prostě krásné milé proběhnutí. Pořadatelé z PGP asi podplatili někoho nahoře, takže vůbec nepršelo, v neděli i vysvitlo sluníčko. Na příjemném shromaždišti (i když kvalit toho z letošní krátké trati nedosáhlo:-) ) bylo vše potřebné, hlavně spousta natěšených závodníků připravených bojovat za barvy svého klubu nebo oblasti, především v neděli i s pomalovanými obličeji a bojovými barvami.  Někteří (prý Kamenice) odstartovali do závodu dokonce v prvorepublikových jednodílných pruhovaných plavkách. Ale v kopačkách samozřejmě.
Náš oddíl LTU postavil v sobotu 6 štafet, v neděli 3 družstva, nejvíce byla ve výsledcích vidět masterská štafeta trenérek ve složení Šárka, Dana, Lůca, která obsadila krásné 14. místo ze 40. Prima křest si odbyl i Kuba Kváša, který rozbíhal v sobotu  mix v konkurenci dalších 120 štafet, v neděli se pak ve veteránech objevil na diváckém úseku dokonce před Kulichem, ale ten se nenechal zahanbit, v pytliku roztočil kola, takže nakonec “ Ačková“ štafeta veteránů tu  „Bečkovou “ porazila na všech úsecích, a tak to má být. Ale všichni jsme se krásně proběhli, užili atmosféru a taky zafandili, protože elitní kategorii vyhrálo potřetí za sebou PHK a pro vítězství zkušeně dofinišoval Honza Petržela.
A  aby to těm z Vás, co tam nebyli, nepřišlo líto, zamluvili jsme tam už ubytování na velikonočním soustředění, takže doufám, že na jaře se tam sejdeme ještě v hojnějším počtu.
Pavel H.

MČR na klasice 2019

Vrcholem podzimní části orienťácké sezóny je buď MČR na klasické trati, nebo MČR štafet a družstev. Letos tím prvním vrcholem alkabylo právě MČR na klasice. Toho se pro letošek zmocnili pořadatelé z Tatranu Jablonec a konalo se v podobných terénech, jako bylo moje vůbec první absolvované MČR, a to v hustých lesích Jizerských hor. Vlastní centrum závodu bylo situováno na rozsáhlé louce u Janova nad Nisou, pár kilometrů od Bedřichova. Už tahle informace mi stačila k tomu, abych věděl, že mě čeká krásný, ale hodně, hodně náročný víkend. Z Mladých Buků jsme vyrazili v sobotu ráno za krásného babího léta a na shromaždiště dorazili tak akorát včas, abychom se s bráchou vydali do velmi vzdálené karantény (necelé 3 kiláčky). Cestou jsme se snažili skamarádit s mapařem skrz tréninkovou mapku, což se mně úplně nedokázalo podařit. V karanténě bylo poměrně veselo, protože se všem zamlouvala opuštěná Hašlerova „Hašlérkova“ chata. Všichni se však poté museli začít soustředit na svůj výkon, což za tak krásného počasí nebyl vůbec žádný problém. Kvalifikace se odehrávala v severní části mapy Maliník směrem k Bedřichovu. Čekal nás typický jizerskohorský les s mnoha kameny, hustníčky, bažinkami a potůčky. A jak jsme v „kvalďe“ dopadli? Do A finále se probojovali: Šárka v D50, Alka a Martina v D55 a Kulich v H50. Po závodě jsme se přesunuli na ubytování, které jsme měli domluvené v Soukromé základní škole v Jablonci nad Nisou. Škola se nachází kousek od přehrady Mšeno, a tak některým členům naší výpravy to nedalo a šli se do ní vykoupat.Pavel H. Cestou do rezervované restaurace jsme procházeli okolo tréninkového centra České biatlonové reprezentace a obdivovali jejich nový kamion s fotkami známých biatlonistů. Po večeři jsem si prošel večerní Jablonec, ulehl na kutě a těšil se na nedělní finále.
Probudili jsme se natěšení na krásný závod a ještě větší úsměv na tváři nám vykouzlil pohled z okna, protože venku se rozednívalo do dalšího vymalovaného dne. Po příjezdu na shromaždiště nás přivítal spíkr a já byl ještě více natěšený na závod. Cesta na start byla opět velmi daleko (taky necelé 3 kiláky) a směřovala až k Jablonci nad Nisou, až jsem si chvíli říkal, jestli běžím sprint nebo MČR na klasice. V tom ale mají Jablonečáci výhodu, krásný terén hned za sídlištěm. Finále se běželo na jižní části Maliníku a opět nás čekali stejné krásy jako v sobotu, ale ty byly okořeněny kamenný svah na východě mapy, kde to vypadalo jako na našich Čížkáčích. Během závodu se na mně začalo podepisovat převýšení z popisků a posledních kilometr jsem byl rád, že slyším Béďu vyhlašovat průběžné mezičasy. Moje asi těžko. Našim zástupcům v A finále se zadařilo, když se Martina s Alkou zařadili v D55A na sedmém a osmém místě a Šárka s Kulichem ve svých kategoriích brali sedmnáctá místa. Musím také zmínit druhé místo Lenky v D50B. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit tohoto parádního MČR a děkuju pořadatelům za něj.
Šíťa Kuba

Oblasťák Žalý

Ti, kteří nejeli na štafety do Kořenova, si šli zaběhat na Žalý. Terén podle očekávání – kopec, borůvčí a vysoké kapradí, občas klacky. Já jsem se ztratila hned na 1. kontrolu – plán byl jít podle zeleného, ale v terénu jsem to nějak nerozeznala. Jít po vrstevnici terénem se mi taky nechtělo, tak jsem se podívala až k rozhledně. Pak už to bylo z kopce, ale najít jámu ve svahu se mi také podařilo až na druhý pokus. Počasí bylo ale krásné, rozhledy nádherné, nebylo nač si stěžovat. Ve výsledcích zazářil Jakub, který vyhrál v kategorii H35D, Michal B. byl ve stejné kategorii osmý. Z dalších výsledků: Jarda pátý v H55D, Filip pátý v H10C, Kuba osmý v H21C, Petra sedmá v Péčkách.

Stáňa

Sprint Český Dub

Ti, kterým jeden závod denně nestačí, si popojeli odpoledne asi 40 km do městečka Český Dub, kde na ně čekal sprintík připravený Slávií Liberec. Pěkné kopcovité městečko plné uliček, schodů, průchodů a cizích kontrol za každým rohem. Motali jsme se na malém prostoru se spoustou závodníků, kteří často běhali v protisměru a vykukovali na nás z každého průchodu. Cíl a sběrka byly pěkně v kopečku a to už jsem se jen plazil. A jak jsme si vedli:
děvčata: Týna 4. místo v D50C,  Šárka 5.místo v D50C, Martina 6.místo v D55C.
hoši: Honza 3.místo v H50C, Kulich 4.místo v H50C
Honza L.

Štafety Kořenov

První podzimní štafety nás zavedly do Jizerek na louku za Kořenov, kde na nás čekalo shromaždiště, parkoviště, start a cíl na jednom místě. Nasadit čísla vypít kafe a už se šlo fandit hromadným startům prvních úseků. Pořadatelé z Turnova si pro nás připravili kopcovitý terén plný hustníků, kamenů, vodotečí, bažinek, kde stále musíte vědět kde jste. Já jsem byl dvakrát úplně mimo. Závěrečný pytlík nebyla žádná rychlovka, ale pořádná makačka. Někteří z nás při vyhlížení na divácký úsek místo svého kolegy zahlédli probíhajícího jelena, asi šestnácteráka. Neměl startovní číslo, tak asi nepatřil do žádné štafety. Někteří z nás si také počkali na hanba start. Nejúspěšnější z našeho oddílu byla trojice mužů ve složení: Milan R., Jirka P., Pavel H., kteří obsadili 1. místo v kategorii H195 ostatní zvítězili tím, že se ve zdraví dostali do cíle.
Honza L.