Archiv

Oblastní mistrovství na klasice – Byzhradec

Je 12.května, probouzím se “na budík”,  je sobota – v plánu je “Mistrák v klasice”, pořádajícím oddílem je SRK….a zase se moc těším, a zase někde vzadu v mysli je opět ta myšlenka, proboha snad to neskoním…třeba i chvilku poběžím, že budu vědět kde jsem. Hm, moc to nerozebírej a makej! – dodá vnitřní hlas.
V 8:15 nastupujeme v Trutnově u hřbitova (často mi přijde, že toto nástupní místo je velmi trefné v mém případě) Martině do auta a vyrážíme ve sluncem zalitém ránu směr Jaroměř, Opočno a na shromaždiště v Byzhradci. Cesta probíhá v klidu, Pavla naviguje a tak jsme na místě za zhruba hodinku.
Parkoviště i shromaždiště v lukách je fajn, jen mi chybí trochu stínu pod stromy, to se cítím lépe. Postupně dorazí všichni, sdělují se zážitky z cesty a začínáme se pomalu chystat na závod a to každý ve svém stylu. Někdo letí pro kávu a buchty, někdo ihned pro popisky, jiný pouze relaxuje v křesílku a nasává atmošku, nebo loví na mobilu co se děje v on-line světě.  Každému jak je libo, ale co je důležité, je zde opět ta fajn parta lidí, kteří si udržují pozitivní náladu pohybem a snahou neproležet život u telky.
Štěpán MO klasika ByzhradecKdo startuje hnedle po ofiko startu závodu už pomalu vyráží, neboť start je cca 900m vzdálen. Někdo si na start zaběhne lehkým zahřívacím klusem, někdo volí rychlou chůzi – jako například já. Má “elitní” kategorie “P” má start libovolný, což je vážně fajn. Jdu raději na start dříve, co když se v lese zase budu motat jak vítr v bedně a “budu tam déle, než je obvyklé”. U startu prohodím pár slov s lidmi z oddílu, popřeju ať si to v lese užijí a jdu do své fronty, čekat na povolení, že mohu do terénu. Čapnu mapu a vidím, aha trošku popoběhnout na mapový a tam z té nervozity mám pocit, že jsem nějaká pomotaná a nemohu se srovnat s mapou. A teď zase ten vnitřní hlas “prosím tě klid, srovnej mysl a soustřeď se” tak znova pohled do mapy a už to vidím, nojó jasan…přeci tudy. Les mi přijde dost klackovitý, zkouším jít i napřímo, zda kontrolu trefím terénem – ne po cestě. Ty znalí tomu říkají na azimut, to je pro mne vyšší dívčí, já se prostě zkouším trefit. Kupodivu kontroly nacházím celkem rychle, jsou viditelné, žádné schovávačky – no “elitní” kategorie, jak já říkám. Terén krom těch klacků má občas bahnité cesty rozježděné od traktorů, víc mě ale ničí to urputné slunce. Pár dětí se mne ptá kde jsou, snažím se jim poradit a nezamotat se sama…snad jsem jim poradila dobře. Tak a je tu poslední kontrola, fakt už? To to uteklo….sběrka…fakt jsem tady? Týjo, fakt jsem i běžela….Jupí, vyčítám čip, bóže já jsem šťastná…a právě pro ten pocit vstávám i v sobotu na budík. Když si následně prohlížím mapu, koukám, jak je to zajímavá lokalita, bažiny, vodní toky, rybníky…kolegové říkají i dost kopřiv a bahna, no panejo – to já nepotkala.
Za mne musím říci, že se snažili všichni, jedno moudré přísloví říká: Není nutné vyhrát, ale zúčastnit se.
Bednu bych vždy přála dětem – pokud možno všem, tuto sobotu na ní vystoupal jako 2.Štěpán – H10C, poměrně velmi blízko byli: 6. Mareček – H10C, 12.Matěj – H12C, 10.Kuba – H18C, 21.Pája – H14C,  6.Pavel – H50C, 7.Kulich – H50C.
V dívčích kategoriích na bedně: 3.Stáňa – D70C , poměrně velmi blízko byly: 15.Štěpánka – D14C, 16.Kačka – D14C, 6.Martina – D50C, 8.Alka – D50C, 9.Lucka – T, 23.Danča – D35D, 24.Jana T. – D35D.
Přátelé, kamarádi, tak zase příště! OB zdar!
Iva

Dvojzávod žebříčku B v Radvanicích očima posledního v lese

V malebném údolí pod Jestřebími horami u Radvanic se odehrál dvojzávod žebříčku B. V sobotu se běžela klasika a v neděli krátká trať, a protože Jestřebí hory mají co nabídnout, tak se pořadatelé z OK 99 Hradec králové rozhodli vskutku udělat velký orienťácký výběr. Co se na shromaždišti zdálo jako květinová párty z 60. let minulého století, se v lese stalo moderním hororem s celkem obstojnou zápletkou.
Do sobotního závodu jsem nastupoval ve chvíli, kdy jsem předal Šárce Matýska – tedy mezi posledními běžci a z výpovědí závodníků, kteří měli trať za sebou, jsem už dopředu tušil, že se bude jednat o dlouhé odpoledne. A vskutku mé očekávání se začalo naplňovat již od prvních metrů, kdy jsem ve strmém kopci sebral mapu se svým neoblíbeným měřítkem 1:15000 a pokračoval dál na hřeben hor. V těžkém horském terénu zarostlým borůvčím a pestrým výběrem hustníků se hold amatér jako já celkem snadno ztrácí, klopýtá, padá a předvádí další z pestrých akrobatických kousků, takže je štěstí, že jsem během závodu prakticky nepotkal živáčka, kterého bych jinak náramně pobavil. Šperkem závodu nakonec nebyl skoro 3 kilometrový postup, nýbrž předposlední postup, který byl přes hluboké údolí, do kterého se už ani nechtělo a jedinou motivací bylo, že za odměnu mě čeká večerní degustace moravských vín. V cíli mě s otevřenou náručí čekali pořadatelé, kteří se již strachovali, jestli není o jednoho závodníka méně, a radostně mě před značně prořídlým (lépe řečeno prázdným) shromaždištěm vítali jako posledního závodníka z lesa, což mi radosti nepřidalo. Naštěstí však reputaci Trutnova napravilo mnoho dalších závodníků. Za zmínku stojí 2. místo Jiřího Procházky v kategorii: H65B, 2. místo Stanislavy Kutáčkové v kategorii D70B, 3. místo Anny Junkové v kategorii D14D a 3. místo Martiny Hindrákové v kategorii D50B.
Když jsem pak večer se sklenkou dobrého vína rozjímal nad závodem, tak jsem si však uvědomil, na kolika krásných místech jsem byl, a o jak pestrý závod kombinující dlouhé postupy s prudkými výběhy a mapovými záludnostmi šlo, tak jsem si řekl, že se jednalo o výjimečný a velmi povedený závod.
Druhý den nás čekala krátká trať a bohužel se sešlo několik problémů, které vyústili v to, že jsem si závod nemohl užít naplno a proběhnout pouze půlku trati. Mimo únavy ze soboty a mírný bolehlav jsem měl na celý závod jen hodinu, protože jsem musel pohlídat Matýska, tak aby Šárka stihla absolvovat v klidu celý závod. Naštěstí kromě náročné cesty na start (2 km kopce) se jednalo o -  po fyzické stránce – jednoduchý závod a i postupy nebyly žádným velkým rébusem. Jediným problémem byla dohledávka, poněvadž každá kontrola byla schovaná za kamenem. Naštěstí byl les tentokrát plný závodníků, kteří mi zásadně pomohli. Bohužel jsem musel na mé poměry solidně rozběhnutý závod v půlce ukončit, abych se mohl vrátit včas do cíle a předat rodinnou štafetu, takže k předposlednímu místu z klasiky jsem přidal disk, který Lokomotivu nemusel nijak mrzet, poněvadž trutnovský prapor pozvedlo mnoho dalších. Za zmínku stojí:
1. místo Stanislavy Kutáčkové v kategorii H70B, 3. místo Štěpána Termera v kategorii H10C, 1. místo Milana Rejmonta v kategorii H65B, 3. místo Terezy Panchártkové v kategorii D21B, 3. místo Martiny Hindrákové  v kategorii D50B a 3. místo Jakuba Šitiny v kategorii H18B
Na závěr patří velký dík organizátorům závodu, poněvadž zajistili vynikající servis a vybrali skvělé místo. Na velkou škodu byla kolize s dalšími velkými závody a nízká účast.

Jáchym

 

Lány – mistrovství oblasti na krátké trati

„Ahoj, tak jak sis užil svátek?“
„No, bylo to super. Lehnul jsem si na gauč, celej den jsem koukal na seriály a hrál hry. Venku jsem byl jenom na minutu, když mi kurýr přivezl pizzu. A cos dělala ty?“
„Ale, byla jsem na orienťáku.“
„Nojo, že já se tě vůbec ptám, co taky jinýho! A jaký to bylo?“
„Bylo to skvělý! Skvěle vyšlo počasí. A taky jsme parkovali mezi krávami v JZD, na to jsem docela koukala. No a les byl nádhernej, dalo se v něm moc hezky běhat. Byl zajímavej a členitej, nebyla to samá kupka jako jindy. Já jsem ti z toho byla tak nadšená, že jsem orazila i kontrolu navic!“
„Jak jako navíc? Jako, že jsi orazila jednu dvakrát?“
„Ne. Jako, že jsem si namapovala, že poběžím po cestě a po levé straně bude výrazná jáma. Tak jsem běžela, vidím jámu, sbíhám do ní, razím kontrolu a mapuju další postup. A najednou mi dojde, že jsem kolem té jámy měla jen běžet, né v ní razit kontrolu. Vždyť ta moje byla až o 20 metrů dál!“
„A to se může?“
„Jasně, pilnosti se meze nekladou.“
„Ty jsi vážně pošuk. Ještě řekni, že v sobotu jedeš zas!“
„Že váháš, závody jsou přece každý víkend.“
Kolega v práci moje nadšení pořád ještě nechápe. Otravuju ho s tím ale vytrvale každý týden. Kdoví, třeba jednou podlehne a taky vyběhne s mapičkou do lesa.
Zatím ale nejsem taková hvězda, jako jiní. Jen tak namátkou: 1. Anička Junková, 1. Jitka Hanušová i Pavel Hanuš, 2. Štěpán Termer, 6. Matěj Hanák a 3. Jarda Krejčí a Martin Procházka.
Eliška

Midl v Semtěši a sprint v Heřmanově Městci

Anička prvníPo drobných ranních komplikacích s výměnou vozu nakonec na minutu přesně nabírám Aničku s Michalem a můžeme vyrazit směr…kam, že to jedeme? Jo Semtěž. Zadávám do navigace a vyrážíme snad tím správným směrem. Venku je neskutečně krásně a cesta docela utíká. Když už jsme skoro na místě, tak v lese zahlédneme fáborky směřující ke startu a trochu nás děsí jakým směrem nás to naviguje pán v pořadatelské vestě. Vezmeme to tedy přes další vesnici a pomalu se zase stáčíme k požadovanému místu a najedou nejedeme… stojíme a stojíme a nevíme proč. Čas do startu se krátí a tak raději vysílám mládež napřed pěšmo. Dopravu komplikoval složitější přejezd velké díry, ale pak už to zase hezky jede a tak si mladé po cestě zase naberu. Zaparkujeme a vyrážíme, zvesela a plni očekávání, na shromaždiště. První se všichni ženeme pro popisky a porovnáváme si vzdálenosti, počty kontrol, převýšení a startovací časy. Ale není čas ztrácet čas, takže rychle převléct, vzít vše co je do lesa potřeba a razíme na start.
Další hodinu mám trochu zmatenou… po lese jsem pobíhala lehce přes hodinu (to byl ale zase výkon) – bíle značené lesy byli poměrně těžko průběžné. Cca v druhé půlce závodu jsem potkala kolegyni ze stejné kategorie. Trošku silnější sympatická paní/slečna. Tak jsem si říkala jak jí uteču. Když jsem měla pocit, že jsem vymyslela lepší postup, tak doběhnu ke kontrole a ona už tam byla. Utekla jsem jí až do cíle, jinak mi pořád dávala na frak.
Po doběhu jsme všichni lesem označkovaní, ale spokojení. Stáňa do toho šla po hlavě a tak se vrací jak z války, lehce zakrvácená ale s krásným 2. místem.
Naši nejmladší a postupně i další v čele s Lůcou, Danou a Jindřiškou pořádně ozkouší nabízející se bazén. Mláďata i skokanský můstek otestovala a bobříka odvahy získává Kryštof, za skoky z třímetráku :)
A jak jinak zakončit dopolední program než na vyhlašování, kde se vyhlašovali dokonce 3 naši mládežníci. Štěpánka Licková 3. místo v kategorii D14C, Anička Junková 1. místo v kategorii D14D, Matěj Hanák 6. místo v kategorii H12C. A za zmínku určitě stojí Pavel Šedivka 8. místo v kategorii H14C. V dalších kategoriích řádili Hanušovi, JItka 1. místo v D55D a Pavel 9. místo v H45D.
Po občerstvovačce v restauraci Maple jsme přejížděli na další závod do Heřmanova Městce, kde jsme se krásně sešli i se zbytkem Trutnováků. A čekalo nás co? No přeci sprint. Já ho zažila jednou a to bylo ve městě, tak jsem se chystala na něco podobného. Tentokrát to bylo jiné.
Štěpánka třetíKdyž jsem vyběhla, tak hned trochu stres, sakra všechno je nějak blízko. No jasně, mapa není 1:10000 ale 1:5000…takže to jsem naštěstí zjistila hodně rychle. Závod jako takový byl v krásném prostředí lesoparku, bylo to rychlé (dobře, pro většinu účastníků drobet rychlejší než v mém podání), mapa krásně seděla. Jediný můj zásek byl ve chvíli, kdy jsem si našla krásný postup s přeběhnutím řeky, kde v mapě bylo vidět, že tam by to šlo a když jsem seběhla strmý kopec a viděla, že tam přeběhnout nebude problém, mi pořadatel, který pobíhal po druhém břehu sdělil, že přes řeku se takto nesmí. Když jsem se podívala kam se to musím plahočit zpátky do kopce, tak jsem jeho i sebe trochu proklínala. Ale nakonec jsem dokončila, stihla jsem to, i když těsně, do limitu 30 minut.
A opět nesmím zapomenout zmínit naše skvělé běžce, kterým se zadařilo více než dobře. Anička zopakovala skvělé první místo z rána a opět zlato. Dana Licková úžasné 4. místo v kategorii D35D, Martina Hindráková 3.místo v kategorii D50C, JItka Hanušová 1. místo v D55D, Stáňa Kutáčková zopakovala 2. místo v kategorii D65C.
Včera jsem si to moc užila, stálo to za to a to pobíhání po lese má prostě své kouzlo.

Ivana

Midl ve Vojicích

Při domlouvání dopravy na sobotní 3.kolo VčP ve Vojicích jsem si vzpomněla na nástěnku oddílu OB umístěnou před 35 lety na náměstí v Trutnově, kde vždycky trenér vyvěsil, v kolik hodin je odjezd na závody (většinou to bylo prvním ranním vlakem). Dnes, za pomoci vzkazovníku, e-mailu i mobilu se sešlo 36 našich závodníků. Zázemí ve Vojicích na koupališti bylo pěkně připravené a pořadatelé objednali i slunečné a teplé počasí.
Před 35 lety bych neřešila co si vezmu na sebe, svázala bych vlasy do gumičky, opsala bych piktogramy do startovního průkazu, zalepila do průhledného pouzdra, přivázala k ruce a vyrazila na start. Ve Vojicích to bylo teď 2300m a pěkně do kopce.
Terén závodu byl místy poznamenán větrem – neprůchodná místa s vývraty. Až umístění posledních kontrol v bludišti skal, skalek a vyšlapaných údolíček těsně před cílem, bylo (alespoň pro mne) mapovým dobrodružstvím  a vylepšilo jinak běžné postupy od kontroly ke kontrole.
To zásadní se ani po letech nezměnilo – to nadšení z nalezení správné kontroly !
Krásných výsledků dosáhli :  1. místa Jarda a Jitka , 4. místa Matěj a Stáňa, 5.místo Martina a 6. místo Pavel H. a v kategoriích P a T Jana S. a Michal S.

Pavla

21.dubna pořádáme 4.kolo VČP

Bližší informace přímo na stránkách závodu http://vcp2018.ltu-ob.cz

2. kolo VČP – Zbobín

Štěpán 3. místo v H10C

Štěpán 3. místo v H10C

Máme za sebou další z oblasťáků, na sobotní klání do Zdobína se sjelo necelých tisíc bloudichtivých orienťáků. V barvách LTU jsem jich napočítala skoro 40. Vrátili jsme se zdárně všichni, někteří bloudili víc, jiní míň, zážitků bylo spousta. V lese to byla občas pěkná mapařinka, jindy běžák a kontroly svítily z dálky – však ono nám to listí brzy ztíží. Nechyběly ani záludné dohledávky ve skalnatém svahu a na cestách skupiny turistů uskakujících před zuřivými běžci s mapami prahnoucími po bílooranžových lampionech. Ale jinak teplo, sluníčko, pohoda, kamarádi… zkrátka mě se líbilo. I když na kamínek v hustníku, který se né a né nechat najít budu asi ještě nějaký ten den vzpomínat. Byly připravené dva starty a také dvě verze map: Miletínské Lázně a Čeperka. Terén byl členitý, podhorský, místy pískovcové skály a kameny, hustá síť cest, dobře průchodný, ale i borůvčí na přeskakování bylo. Fotečky od Stáni najdete zde.

Výsledky: 3. místa – Martina, Stáňa a Štěpán. Gratulace!!!

Další super výsledky: Štěpánka 16., Pavel Š. 14., Martin 5., Kulich 13., Pavel H. 16., Jirka 13., Milan 6. a Lucka 8. místo.