Velikonoční svátky byly pro nás jako již tradičně znamením soustředění. Před koledováním jsme tak ještě absolvovali sedm tréninků v krásných terénech mezi Plzní a Karlovými Vary.
za fotky vděčíme Karlovi
Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno a jeli jsme přímo do místa našeho ubytování – Melchiorovy Hutě. Po našem příjezdu, obědu a vybalení si věcí jsme nejprve vyzkoušeli odhad vzdálenosti a krokování, který se hodí zejména při azimutech. A právě ty přišli na řadu vzápětí. První trénink byl totiž na prázdné mapě a šlo o to si nacvičit držení správného směru a dobrý odhad, kdy kontrolu hledat. Některé z nás trénink pořádně potrápil, neboť to není nic jednoduchého. Po sesbírání kontrol se čekalo pouze na sluníčko, jelikož nás čekal ještě „nočák“. Ten se běžel jen na druhou stranu od ubytování, šlo o terén celkem rovinatý, plný průseků, s několika vodotečemi a posedy. Běželo se dosti v borůvčí a trochu v mechu. Jakmile Měsíc nahradil na obloze Slunce pustili jsme se do toho. „Čelovky“ prosvítily les a my si užili další zajímavou formu orientačního běhu.
Druhý den nás čekaly opět dva tréninky. Vyrazili jsme tentokrát trochu dál, konkrétně do krásných, kamenitých terénů nedaleko Blatna. Dopoledne jsme běhali „vrstevnicovku“, tedy okruhy na mapě s neviditelnými porosty a cestami. Nádherný terén, bohužel celkem prosekaný, nabídl velmi zajímavý trénink na techniku. Poté jsme se najedli a přejeli na druhou stranu lesa, kde jsme trénovali volby a držení postupu, a sice klasiku. I přes to, že šlo o takřka stejný les, terén se trochu změnil. Stále jsme se však těšili z kamenů, srázků a údolíček.
Pro třetí den, tedy sobotu, nás děsily předpovědi počasí. Meteorologové nám predikovali zimu a déšť. Les byl mokrý a studený, byla celkem zima, ale naštěstí nepršelo. Ráno jsme běželi koridory. Jde o trénink držení linie, pomocí azimutu a objektů v úzké výseči trajektorie mezi kontrolami. Někteří z nás z koridoru vyběhli, ale brzy se našli a trénink byl úspěšný. Poté jsme přešli na druhou stranu cesty, kde nás čekala krátká trať. To byl možná ten úplně nejhezčí trénink. Terén byl velmi členitý. Velké množství detailů, zejména v kamenech, technicky zajímavá trať a kopa zábavy. Middle jsme si užili, ale těšili jsme se na teplý čaj, sprchu a postel.
Závěrečný den nás čekal poslední trénink. Motivaci vymáčknout ze sebe co možná ještě nejvíc jsme měli. Trénovali jsme totiž první úsek štafet, tedy farstované rozběhy, kdy jsme všichni vyběhli ve stejnou chvíli a naše tratě se jen drobně lišili. Napínavé a zábavné souboje utekli velmi rychle a přišlo na řadu to nejnudnější (tedy alespoň pro většinu z nás). Museli jsme sbalit a poklidit. Pak už jsme vyrazili domů.
Čtyřdenní soustředění uteklo velmi rychle. Absolvovali jsme celkem sedm super tréninků na různé dovednosti. Věřím, že každý z nás se někam posunul a bude teď ještě lepším orientačním běžcem, ale hlavně že si to užil. Obrovské díky patří trenérům. S novými dovednosti, zkušenostmi a poznatky teď můžeme naplno vlítnout do sezony, tak snad bude úspěšná, zábavná a bezproblémová.