Archiv

První podzimní oblasťáček v Herlíkovicích

Asi před pěti lety jsem se zařekla, že už v životě nepojedu na závody pořádané VRL. Proč? Pamatuji si to přesně. Naše trať byla postavená tak, že od startu se šlo na „jedničku“ přes celou mapu A4, klackama, borůvčím, přes kameny… a to mě tak znechutilo celý závod, že jsem si řekla, že tohle fakt ne! Máme podzim 2018 a já přemýšlím, kam o víkendu vyrazit. Koukám a hle, závody na Žalým, to máme kousek. Hmmm…to bude mazec v horském lese, tady nepůjde ani tak o rychlý běh (na který stejně nemám), ale o správnou mapu (a to bych dát mohla). Kdože pořádá? VRL… a sakra, tak to se mi líbit nebude. Jedu tam s tím, že to bude stejně „humáč“, ale co, nějak to ujdu. Těch pět kilometrů z kopce dolů mezi klackama, borůvčím a kameny snad nějak dám. Běžet to stejně nepůjde, přece nepříjdu o nohy… Na start lanovkou skoro na vrchol závodního prostoru, závodníci pod náma, paráda. Jen mohlo být trochu teplejc, nahoře jsme někteří s modrými rty a zmrzlýma rukama vypadali jako bysme byli už pár hodin na borůvkách. Já připravená na další nehezký závod svlíkám bundu (a to opravdu nerada), startuju, beru mapu a světe div se i běžím (to ještě nevím, že druhý den se vzbudím, jako bych spala v mlátičce a přes svalovou bolest nebudu schopná ani chodit, to jen abyste věděli, jak to dopadá, když se netrénuje a pak „hurá akce“). Takže běžím (občas), taky jdu a mapuju (teda snažím se). První byl shluk kontrol okolo rozhledny – paráda, říkám si, zatím mě to baví. Pak dlouhý přeběh, nebo spíš přelez svahem a další shluk kontrol nakroucený ve svahu. Zde dělám své největší chyby, ale konečně se začínám mapově chytat (to brzo, v půlce závodu). Do té doby jsem běžela „na blint“, občas jsem měla štěstí, občas mi kontrolu pomohl najít jiný závodník, občas stojím u jiného lampíku. Nyní se však precizně promapovávám hustníčkama a pasečkama k 13. kontrole a jdu opravdu najisto, to mám radost! Následuje další dlouhý přeběh, tentokráte i pár vstevnic nahoru. Baví mě to, říkám si, už mi to fakt chybělo. Na tomhle sportu miluji tu rozmanitost: pokaždé hledám něco jiného. Mám před sebou závěrečný shluk kontrol, škoda, že už to bude končit…průlez naprosto neprůlezným hustníkem a výškrab na kontrolku mezi kamínky mi však dal jasně najevo, že už mi stejně docházejí síly a že můžu být ráda za poslední dvě kontroly a cíl. Vyčítám, nejsem poslední, mise splněna. Takže díky VRL, tohle byl fakt moc fajn závod, až na hóóódně stísněné schromko a improvizované třetí parkoviště, z kterého nevedla do centra závodů žádná šipka. To nejdůležitější však vyšlo – počasí a taky trať bavila, terén těžký, ale krásný… Byl to sice pro mě závod spíše v orientační chůzi, ale já jsem spokojená a o tom to je!!! Spokojení budou určitě i další naši závodníci: Milan svou kategorii vyhrál, Stáňa byla druhá a Martina třetí. Dobře běželi i další: Tomáš 4., Kulich 10., Jakub 11., Matěj 12., Ondra 13., Pavel Š. 15. a klobouk dolů před Michalem, za nejdelší pobyt v lese, užíval si to celých 106 minut. Všem gratulace!!!