Archiv

Pěkné prázdniny – Vyskeř

Letošní PPčka pro mě začali už trochu s předstihem a hlavně dost hekticky. Všude a všem (i v práci) jsem hlásila, že s Matym opět pojedeme PPčka. Když přišel od Lůcy upozorňující mail, ohledně přihlášek, tak jsem jen mávla rukou, protože já už měla dávno vše zařízené. Jaké bylo překvapení, když jsem po termínu koukla do přihlášených a naše jména jsem tam nenašla. Prolezla jsem všechny maily a opravdu jsem žádný přihlašující neposlala. Naštěstí jsme se dostali aspoň mezi náhradníky a měli jsme kliku… společně s bandou nejstatečnějších jsme mohli vyrazit.
FilipNejprve jsme se jeli ubytovat a musím vychválit do nebes toho, kdo vybral a zařídil kemp. Ten bazén <3 Rychle jsme postavili stany a s dostatečným předstihem vyrazili přes krám na shromko.
Podařilo se nám dostat na blízké parkoviště a pak už probíhali klasické povinnosti orientačního běžce… dojít si pro popisky, někde se usídlit, okouknout nabídku obuvi, podkolenek (jedna rada – na obhlídku neberte své ratolesti, jakéhokoliv věku, vyjde vás to draho)… a hlavně tedy nabídku pokrmů a pitiva, nejlépe rovnou s ochutnávkou.
Cesta na start první etapy byla poměrně dlouhá, procházka cca 1800m byla oživena vtipnými cedulkami, kterými nás pořadatelé doprovázeli celý víkend vždy až k toi toikám, vodě a konečně i startu.
Pokaždé když „vybíhám“ první etapu na PPčkách, tak se tluču do hlavy a říkám si: Proč se sem sakra pokaždý hlásíš?
To je samé nahoru, dolů…vezmu to vrškem, ale kontrola je dole, takže hezky po zadku dolů a nebo přesně naopak. Je to vážně dřina, stehna pálí a plíce nezvládají.Michal a Lazíno
Na trati strávím více jak hodinu a jsem ztrhaná…ale příjemně mě hřeje na duši, že cca u 3 kontrol z 11 mohu říct, že jsem šla na jistotu, sice svým tempem, ale na jistotu. Zbytek už byl horší :D
Po závodech všichni využili osvěžujícího bazénu a nejmladší v něm vydrželi dokonce až do půl deváté. Večer se posedělo, odvyprávělo se pár příběhů…a spát jsme asi všichni šli s myšlenkou na lišku žužlající ouško …
Další den nás čekala klasika, naštěstí vlivem terénu v mé kategorie zkrácená. Tentokrát musím říct, že se mi trať moc líbila. Skal a údolíček byla spousta, ale buď jsem volila lepší postupy, nebo na nás pořadatelé byli o něco mírnější, než předchozí den. Myslím, že všichni jsme se vrátili z lesa s úsměvem na rtech a dlouho si vyprávěli jaký byl závod, kdo kudy probíhal, kde bylo zajímavé místečko…
Třetí a poslední závod se mě osobně vůbec nepovedl, hned na první kontrolu jsem to chtěla vzít takticky z vrchu, jenže nakonec jsem stála na skále, dole viděla kontrolu a nebylo jiné cesty, než se skoro celou cestu vrátit a oběhnout to spodem, všude to bylo příliš příkré, takže krásná ztráta 7 minut do začátku. Ale i tak jsem vycházela z lesa s dobrým pocitem a úsměvem na tváři. To tak prostě na orienťáku je… člověk se vzteká u chyb co udělal, ale nakonec pak vždycky v dobrém vzpomíná na místa, která by jinak neviděl.
PPčka jsou vždycky dřina s náročnými terény, ale pokaždé odjíždím s přesvědčením, že příští rok si to nemohu nechat utéct.
A co se výsledků týče tak obrovská gratulace Stáně ke krásnému druhému místu a také Filipovi, který se jen o 1,5 minutky nevešel na bednu. I tak z toho bylo krásné 4.místo. A vlastně všem kterým se podařilo závody dokončit, že jsme si to všichni užili a přežili a příště můžeme zase směle vyrazit.
Ivana Andělová