Archiv

Jak jsem byla mimoň mezi Vidonicemi a Horní Brusnicí

Je sobota večer, hovím si u počítače, prohlížím mapu, hodnotím dnešní den a píšu tento článek. Nádherné počasí, pěkné prostorné shromaždiště i parkování (za deště by to asi taková idylka nabyla), pohodově naladění kamarádi, pěkný les, pěkná trať a v mém podání né moc pěkně zaběhnutý závod. Dneska na sebe vážně nemůžu být pyšná, čtyři totální záseky na závod je prostě moc, zvláště v elitní kategorii D21C. A to mi od malička trenéři vtloukali pravidlo, že v tomhle sportu nesmí nikdy nohy předběhnout hlavu. Ty moje to Kryštofdneska předvedly hned několikrát. Přesněji do osmé kontroly to klapalo jako po drátku, mapa, hlava i nohy. A pak jako kdyby mi někdo tu hlavu nebo mapu vyměnil, byla jsem v tom lese jako ten mimoň, jen né žlutá, ale žluto-modrá na zádech s nápisem Loko Trutnov. Stála jsem u kamene a opravdu nevěřila, že to je 83 a ne moje 84. Hlava to nebrala, pak jsem se dokonce dokázala ztratit i na cestě a musela se zeptat, kde to jsem (a to už se mi hóóódně dlouho nestalo). Jóóó dneska jsem opravdu perlila :-) Takže o mém výsledku raději pomlčíme, jsou totiž jiné, které dnes udělaly dobré jméno našemu oddílu. Ve veteránech se velice dařilo: vyhráli Stáňa i Milan (jestli se nemýlím, tak už je to třetí vítězství v řadě), na bednu rovněž dosáhl třetím místem Jarda. Jakub byl 7., Pavel 11. a Dana 14.. Ani mlaďoši se však nenechali zahambit: Otík vyhrál, Kryštof skončil třetí, Jindra 5. a Matěj 8..Taky v nejobsazenějších kategoriích jsme měli svá želízka: Adámek obsadil v HDR 12. místo a David v Příchozích 14. místo. Pořadatelé ze Studence to dneska zvládli a skoro 900 závodníků stravilo pěkné dopoledne.

Další závod Východočeské oblasti

V sobotu 29. září jsme jeli na závody do Šedivce u Letohradu. Bylo to dost daleko, proto jsme museli vstávat velmi brzo. Ráno bylo velmi chladno, ale v průběhu dne se oteplilo. Shromaždiště bylo u statku, kde jsme si mohli pohladit telátka. Pořadatelé si pro nás připravili dlouhou cestu na start a krásný les s velkým převýšením. Občerstvení bylo docela dobré, ale brzy jim došlo. Dařilo se Otíkovi a Milanovi, kteří skončili na 1. místě v H14D a H65C. Dařilo se také Jindrovi, který získal 2. místo v H10N. Na 3. místě se umístil Kulich v H45C, dále se umístili Matěj na 5. místě v H12C a Šárka na 6. místě v D45C.
Honzík a Ondra

První podzimní oblasťáček v Herlíkovicích

Asi před pěti lety jsem se zařekla, že už v životě nepojedu na závody pořádané VRL. Proč? Pamatuji si to přesně. Naše trať byla postavená tak, že od startu se šlo na „jedničku“ přes celou mapu A4, klackama, borůvčím, přes kameny… a to mě tak znechutilo celý závod, že jsem si řekla, že tohle fakt ne! Máme podzim 2018 a já přemýšlím, kam o víkendu vyrazit. Koukám a hle, závody na Žalým, to máme kousek. Hmmm…to bude mazec v horském lese, tady nepůjde ani tak o rychlý běh (na který stejně nemám), ale o správnou mapu (a to bych dát mohla). Kdože pořádá? VRL… a sakra, tak to se mi líbit nebude. Jedu tam s tím, že to bude stejně „humáč“, ale co, nějak to ujdu. Těch pět kilometrů z kopce dolů mezi klackama, borůvčím a kameny snad nějak dám. Běžet to stejně nepůjde, přece nepříjdu o nohy… Na start lanovkou skoro na vrchol závodního prostoru, závodníci pod náma, paráda. Jen mohlo být trochu teplejc, nahoře jsme někteří s modrými rty a zmrzlýma rukama vypadali jako bysme byli už pár hodin na borůvkách. Já připravená na další nehezký závod svlíkám bundu (a to opravdu nerada), startuju, beru mapu a světe div se i běžím (to ještě nevím, že druhý den se vzbudím, jako bych spala v mlátičce a přes svalovou bolest nebudu schopná ani chodit, to jen abyste věděli, jak to dopadá, když se netrénuje a pak „hurá akce“). Takže běžím (občas), taky jdu a mapuju (teda snažím se). První byl shluk kontrol okolo rozhledny – paráda, říkám si, zatím mě to baví. Pak dlouhý přeběh, nebo spíš přelez svahem a další shluk kontrol nakroucený ve svahu. Zde dělám své největší chyby, ale konečně se začínám mapově chytat (to brzo, v půlce závodu). Do té doby jsem běžela „na blint“, občas jsem měla štěstí, občas mi kontrolu pomohl najít jiný závodník, občas stojím u jiného lampíku. Nyní se však precizně promapovávám hustníčkama a pasečkama k 13. kontrole a jdu opravdu najisto, to mám radost! Následuje další dlouhý přeběh, tentokráte i pár vstevnic nahoru. Baví mě to, říkám si, už mi to fakt chybělo. Na tomhle sportu miluji tu rozmanitost: pokaždé hledám něco jiného. Mám před sebou závěrečný shluk kontrol, škoda, že už to bude končit…průlez naprosto neprůlezným hustníkem a výškrab na kontrolku mezi kamínky mi však dal jasně najevo, že už mi stejně docházejí síly a že můžu být ráda za poslední dvě kontroly a cíl. Vyčítám, nejsem poslední, mise splněna. Takže díky VRL, tohle byl fakt moc fajn závod, až na hóóódně stísněné schromko a improvizované třetí parkoviště, z kterého nevedla do centra závodů žádná šipka. To nejdůležitější však vyšlo – počasí a taky trať bavila, terén těžký, ale krásný… Byl to sice pro mě závod spíše v orientační chůzi, ale já jsem spokojená a o tom to je!!! Spokojení budou určitě i další naši závodníci: Milan svou kategorii vyhrál, Stáňa byla druhá a Martina třetí. Dobře běželi i další: Tomáš 4., Kulich 10., Jakub 11., Matěj 12., Ondra 13., Pavel Š. 15. a klobouk dolů před Michalem, za nejdelší pobyt v lese, užíval si to celých 106 minut. Všem gratulace!!!

MČR na klasické trati

Pět statečných závodníků LTU vyrazilo  o víkendu 15.-16. září na Mistrovství a veteraniádu ČR na klasické trati. Závody pořádal oddíl SK Prostějov a KOB Konice v obci Kladky v okrese Prostějov.
Na MČR s námi cestoval ještě Hašlerka, připojil se i Milan, který podnikl další honbu za klenoty kešek.
Cesta nám uběhla rychle, hlavně protože jsme se kochali výhledy na malebné moravské vesničky. Čím blíže jsme byli shromaždišti, tím více jsme si uvědomovali, že terén nebude, co se týče vrstevnic o nic ochuzen. Po pátečním dešti se vyčasilo a sluníčko nás po oba dny nenechalo na holičkách.
2.místo MČR klasikaSobotní kvalifikace se povedla Stáně v D70A obsadila 2. místo. Ostatní jsme se těšili na finále B.
Ubytování s OK99 HK  v internátu mohelnické Obchodní akademie bylo bezvadné. Horší to bylo najít místo, kde zahnat hlad a žízeň. Místní restauratéři nebyli připraveni na možnost vyššího výdělku a snažili se nás už při vstupu do hospody odradit dlouhými čekacími dobami.  Při točeném pivku a loštické česnečce nám ta hodina a půl utekla, zdlábli jsme hlavní chod a pana kuchaře pochválili.
V nedělním finále rozhodovala opět fyzička, dobrá volba postupů a pevné kotníky na prudkých svazích s kamenitou podložkou.
Své kvality potvrdila znovu Stáňa a získala ve finále A stříbrnou medaili a plyšového maskota „levíčka Jožku“. Kulich si odvezl zlatou ve finále B. Kuba Šíta obsadil 14. příčku ve finále B a získal cenné zkušenosti. Šárka 15. a Honza 22. místo ve finále B.
Po doběhu jsme všichni fandili nejlepším borcům v mistrovských kategoriích, shlédli jsme medailový ceremoniál veteránských kategorií v provedení folklórního krojovaného souboru – no prostě super zážitky!
Šárka

Další hezké závody

Tenhle víkend jsme zase kupodivu vyrazili na závody, tentokráte na Béčka pořádané Jihlavou v rámci žebříčku Čechy -východ. Že to rozdělení oblastí nebude bez problémů, ukázaly již počty přihlášených. Áčka v Boru 1200 lidí, moravský Béčka v Opavě 700 a Jihlava 550 lidí. Takovej pěknej malej oblasťák. No aspoň jsme se na shromaždišti nemačkali, mapa stačila taky malinká a po oba dny stejná, naopak kilometrů zas bylo aspoň v sobotu víc než dost.
KubaV lese to bylo fajn, krásně průhledný, kameny jen tak velký, aby se nemusely mapovat, ale pletly se pod nohama, díky suchu nebyly ani typické vysočinské bažinky. Svítíčko slunilo, hudba hrála, kafe a koláčky byly…co víc si přát od víkendu.
Po závodě  jsme se ubytovali přímo v Telči na náměstí, vzpomněl jsem si, že jsme tam kdysi běhali sprint. Ceny odpovídaly tomu, že jsme v památce Unesco, tak jsem si dal ty piva jen dvě. V neděli krátká trať ve stejném prostoru, jen více v zeleném.
Protože současně probíhala i Liga Vysočiny, kde bylo startovné ani ne poloviční, nebyla konkurence příliš široká.
Dvě čtvrtá místa obsadila Jitka, do první desítky se po oba dny prosadil i Pavel H., v neděli zazářil stříbrně Šíťa.
Stáňa byla ve své kategorii předposlední, Martina dokonce poslední, přesto si obě doběhly dvakrát  pro zlato.
Ještě musím zmínit , že i v Boru jsme byli vidět na bedně, Terka byla 2. a Hašlerka taky.
Pavel H.

Cena Východních Čech

Tak jako každý rok, jsme měli možnost rozloučit se s prázdninami na Ceně Východních Čech. Cena se konala ve dnech 31.8. až 2.9.2018. Schromko bylo na ,,Haldě“ v Radvanicích. 1.etapa se běžela na mapě Hradiště 683, která je součástí Závory. Na start se šlo 2km přes silnici a koleje. Mapa je poseta kamennými poli a poměrně hodně hustníky, což je ideální pro midl, který se běžel. Počasí pro tuto etapu vyšlo, takže seznámení s mapou šlo pěkně. 2. etapa už tak příjemná nebyla, protože celý den  silně pršelo. Na start se jít tak daleko nemuselo, neboť se běžela klasika na mapě Žaltman 741 plná vrstevnic, cest s občasnými skalkami a hustníky. O této etapě se dá říct že to byl ,,mazec“. Poslední 3. etapa (zkrácená klasika) byla na mapě Kateřina 1, což je součást Žaltmanu. Každý byl určitě rád, když se dostal do cíle.
Cena se určitě vyvedla Terce Panchártkové, která skončila o pouhé 4 vteřiny 2., Štěpovi Termerovi na 8. místě, Kubovi Kvašovskému na 3. místě a Pavlu Hanušovi na 4. místě.
Po těchto třídenkách se určitě těšíme na další setkání v Radvanicích na CVČ.
Šíťa Tom