Archiv

Dvoudenní v Chocni

Podzimní sezóna začala a my jsme se vydali na dvoudenní závody do Chocně – ŽB východ a 12. a 13. kolo VčP. Sobotní počasí bylo už lehce podzimní, mrholení střídal déšť. To nás však neodradilo a společnými silami jsme postavili oddílový stan a postupně se vydávali na své tratě. Ty byly postaveny do mírně kopcovitého terénu, plného cest, pěšin a průseků. Díky husté síti cest se nám občas podařilo vydat se na scestí, což nám trochu bralo síly a zkomplikovali jsme si postupy. O hustníky a kupky taky nebyla nouze. Po doběhutí posledního účastníka našeho oddílu se někteří vydali na cestu zpět do svých domovů a někteří se šli ubytovat do místní tělocvičny a pak hurá do centra na véču. S plnými bříšky jsme se prošli po Chocni. Lůca pro nás připravila zklidňující protažení na dobrou noc. Na některé to sice nezapůsobilo, ale i tak jsme se dobře vyspali na další závody.
V neděli se počasí umoudřilo, bylo tepleji a bez deště. Terén jsme už měli trochu prozkoumaný a tak i výsledky byli o trochu lepší a mnohým se i lépe běželo.
A tady jsou naše výkony.
Filip a KryštofNaše nejlepší sobotní výsledky:
Dívky – 4. místo Natálka (D12D), 1. místo Šárka (D50B), 7. místo Martina (D55B) a 1. místo Stáňa (D70B).
Hoši – 2. místo Filip a 4. místo Kryštof (oba H10C), 8. Matěj (H12C), 4. místo Ondřej H. (H12D), 3. místo David (H14D), 8. místo Tomáš (H16B), 4.místo Kulich (H50B), 8. místo Milan (H55B), 10. místo Jirka (H70B) a 8. místo Jiřík (HDR).
Naše nejlepší nedělní výsledky:
Dívky – 2. místo Emilka a 9. místo Natálka (obě D12D), 3. místo Martina (D55B) a 1. místo Stáňa (D70B).
Hoši – 1. místo Filip a 5. místo Kryštof (oba H10C), 4. Matěj (H12C), 2. místo Ondřej H. (H12D), 2. místo David (H14D), 4. místo Tomáš a 11. místo Vojta (oba H16B), 10. místo Michal (H18B), 5. místo Jakub (H35D), 5. místo Pavel H. (H45D), 7. místo Kulich a 11. místo Honza (oba H50B), 11. místo Milan (H55B) a 3. místo Jiřík (HDR).
Všem, kterým se závody vydařily velká gratulace a těm kterým se povedly méně patří velké díky za skvělou atmostéru.
Jana, Šinky a Jura

Pěkné prázdniny – Vyskeř

Letošní PPčka pro mě začali už trochu s předstihem a hlavně dost hekticky. Všude a všem (i v práci) jsem hlásila, že s Matym opět pojedeme PPčka. Když přišel od Lůcy upozorňující mail, ohledně přihlášek, tak jsem jen mávla rukou, protože já už měla dávno vše zařízené. Jaké bylo překvapení, když jsem po termínu koukla do přihlášených a naše jména jsem tam nenašla. Prolezla jsem všechny maily a opravdu jsem žádný přihlašující neposlala. Naštěstí jsme se dostali aspoň mezi náhradníky a měli jsme kliku… společně s bandou nejstatečnějších jsme mohli vyrazit.
FilipNejprve jsme se jeli ubytovat a musím vychválit do nebes toho, kdo vybral a zařídil kemp. Ten bazén <3 Rychle jsme postavili stany a s dostatečným předstihem vyrazili přes krám na shromko.
Podařilo se nám dostat na blízké parkoviště a pak už probíhali klasické povinnosti orientačního běžce… dojít si pro popisky, někde se usídlit, okouknout nabídku obuvi, podkolenek (jedna rada – na obhlídku neberte své ratolesti, jakéhokoliv věku, vyjde vás to draho)… a hlavně tedy nabídku pokrmů a pitiva, nejlépe rovnou s ochutnávkou.
Cesta na start první etapy byla poměrně dlouhá, procházka cca 1800m byla oživena vtipnými cedulkami, kterými nás pořadatelé doprovázeli celý víkend vždy až k toi toikám, vodě a konečně i startu.
Pokaždé když „vybíhám“ první etapu na PPčkách, tak se tluču do hlavy a říkám si: Proč se sem sakra pokaždý hlásíš?
To je samé nahoru, dolů…vezmu to vrškem, ale kontrola je dole, takže hezky po zadku dolů a nebo přesně naopak. Je to vážně dřina, stehna pálí a plíce nezvládají.Michal a Lazíno
Na trati strávím více jak hodinu a jsem ztrhaná…ale příjemně mě hřeje na duši, že cca u 3 kontrol z 11 mohu říct, že jsem šla na jistotu, sice svým tempem, ale na jistotu. Zbytek už byl horší :D
Po závodech všichni využili osvěžujícího bazénu a nejmladší v něm vydrželi dokonce až do půl deváté. Večer se posedělo, odvyprávělo se pár příběhů…a spát jsme asi všichni šli s myšlenkou na lišku žužlající ouško …
Další den nás čekala klasika, naštěstí vlivem terénu v mé kategorie zkrácená. Tentokrát musím říct, že se mi trať moc líbila. Skal a údolíček byla spousta, ale buď jsem volila lepší postupy, nebo na nás pořadatelé byli o něco mírnější, než předchozí den. Myslím, že všichni jsme se vrátili z lesa s úsměvem na rtech a dlouho si vyprávěli jaký byl závod, kdo kudy probíhal, kde bylo zajímavé místečko…
Třetí a poslední závod se mě osobně vůbec nepovedl, hned na první kontrolu jsem to chtěla vzít takticky z vrchu, jenže nakonec jsem stála na skále, dole viděla kontrolu a nebylo jiné cesty, než se skoro celou cestu vrátit a oběhnout to spodem, všude to bylo příliš příkré, takže krásná ztráta 7 minut do začátku. Ale i tak jsem vycházela z lesa s dobrým pocitem a úsměvem na tváři. To tak prostě na orienťáku je… člověk se vzteká u chyb co udělal, ale nakonec pak vždycky v dobrém vzpomíná na místa, která by jinak neviděl.
PPčka jsou vždycky dřina s náročnými terény, ale pokaždé odjíždím s přesvědčením, že příští rok si to nemohu nechat utéct.
A co se výsledků týče tak obrovská gratulace Stáně ke krásnému druhému místu a také Filipovi, který se jen o 1,5 minutky nevešel na bednu. I tak z toho bylo krásné 4.místo. A vlastně všem kterým se podařilo závody dokončit, že jsme si to všichni užili a přežili a příště můžeme zase směle vyrazit.
Ivana Andělová

Bohemia Nový Bor

Tak, jako každé léto, se i tento rok konalo prázdninové soustředění LTU. Letošní soustředění proběhlo nedaleko Nového Boru na pětidenních závodech Bohemia orienteering (23.7.-28.7). Celé to ale začalo o den dříve, abychom měli čas dostat se a ubytovat v ZŠ Cvikov. Ten den jsme se všichni sešli u Petrželových, kde jsme řekli sbohem všem, kteří se s námi přišli rozloučit. Pak už nám nic nebránilo v cestě. První zastávka byla v Sobotce, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ti starší odtud vyrazili na kolech do Cvikova. Ti mladší dojeli autem až do Borovice, a poté už na kole směr Cvikov.
Závod začal první etapou, která proběhla na mapě Radvanecké houpačky. Bohemka začala klasikou plnou převýšení, skal a utrpení co se týče horka, které panovalo celých šest dní. Po krásném orienťáku v krásných terénech jsme přejeli k nedalekému campu s rybníkem. Po koupačce a nějakém občerstvení jsme si užili domluvený lanový park, který jsme všichni absolvovali s chutí a radostí. Po této zkušenosti jsme zamířili do školy, a pak do restaurace nedaleko náměstí ve Cvikově, kam jsme chodili po celý pobyt. Na druhou etapu jsme jeli na stejné shromaždiště jako na první a třetí. Druhá etapa se nesla v podobném duchu jako první etapa, ale s tím rozdílem, že se běžel middle na mapě Jezírko. Odpoledne se nic jiného nedělo, kromě odpočinku u vody. Čtrvtý den se nesl ve znamení třetí etapy. Les byl hodně podobný jako dva dny před tím-skály, převýšení a horko. Po tomto těžkém závodě jsme se mohli odměnit v krásné kavárně Mňau café. Jakmile jsme si vše vychutnali, tak jsme se rozdělili opět na dvě skupiny. Mladší vyrazili na výlet po okolí a my starší jsme popojeli do starého lomu, kde jsme lezli a slaňovali. Těžké to nebylo, ale zadarmo také ne. Čas nám tak utíkal, že jsme si v sobotu ráno ani neuvědomili, že tu máme čtvrtou etapu. Sobotní a nedělní etapy byly na druhém shromaždišti asi 20 km od Cvikova. Vyrazili jsme ráno dříve, abychom vše stihli. Ten, kdo si myslel, že skály v prvních třech etapách jsou na nejvyšší úrovni, tak se pletl. Mapa byla opravdu skalnatá a každou chybu trestala buď vysokým převýšením, nebo hledání se hodně dlouho. Stále jsme měli údajně dost sil a vydali se na výlet až na Panskou sálu. Pak se jen dostat do Cvikova a zalehnout, abychom byli schopni přežít poslední etapu. Nedělní etapa se běžela v podobném terénu jako čtvrtá. Jak je už u vícedenních závodů zvykem, tak se v neděli běžel handicap. A jak se to vlastě našim povedlo? Lucka skončila na super 9.místě, Martina na 10. místě, senzačně vyhrála Jitka Hanušová, Filip Kvášovský na 5. místě, Otík si doběhl pro 3. místo, Kuba Kvášovský na 8. místě a Pavel Hanuš na 9. místě. Po všech etapách jsme sebrali síly a dojeli na kole do Zákup a odtud autem až domů. Akce se podle mně opravdu povedla a těším se zase na další! Díky!
Šíťa Tomáš

ŽB Vranov u Brna

O víkendu 15. a 16. června jsme běželi B-závod ve Vranově u Brna. Naše výjezdní skupina značně prořídla díky přípravám MČR, oslavám a nemocem. Statečnými zástupci pak byli: Šárka a Honza Lazákovi, Dana, Štěpánka, Michal, Vojta, Kačka a já. V neděli se k nám ještě přidala Stáňa.
Káťa a Štěpánka po závoděPočet osm byl ideální na jízdu jedním autem a to naším milovaným zeleným. Sobota byla ve znamení velmi horkého počasí typického pro tropické lesy a my díky tomu odhalili výborný benefit zeleného auta. Když jsme z něj totiž po dvouhodinové jízdě vystoupili, abychom si udělali přestávku, zdála se nám venkovní teplota klimatizovaná. Až na vedro proběhla cesta velmi dobře a my dorazili včas.
Vojta startoval ve 12.30. Ostatní až po 14. hodině. Měli jsme tedy spoustu času na odpočinek, lelkování i prohlídku místního Vranovského kláštera, který je nádhernou magickou barokní památkou. V sobotu se běžela klasika a terén byl kopcovitý a moravsky podrostlý lesní trávou, ostružinami a kapradím. Vedro bylo k zalknutí a tomu odpovídaly i výsledky. Nejlépe se umístila Šárka, na 6. místě, ostatní jsme dobíhali ve druhé polovině závodního pole. Po závodě jsme vyrazili do Blanska. Nejprve jsme navštívili místní plovárnu v přírodní přehradě v lesoparku a pak se vydali do místního DDM, kde jsme měli zajištěný nocleh. K dispozici byly taneční žíněnky  místo karimatek, vybavená kuchyňka, koupelna a sušárna. To celé za 100 Kč/osoba. Večeřeli jsme v místní restauraci U Golema, která kromě velkých porcí nabídla i saunu, neboť měla rozbitou klimatizaci. Při večerní procházce jsme navštívili místní open-air disco a zámek. Večer zakončil skutečný ohňostroj prodloužený o spoustu bouřkových blesků, které však spolu s přívalovým deštěm devastovaly jen okolí a Blansku se vyhnuly.
Neděle již byla chladnější a běžela se krátká trať. Terén byl stejně kopcovitý ale vzduch dýchatelný, takže se běželo krásně. Tomu odpovídaly i výsledky, kde většina z nás, skončila v lepší půlce pole a Stáňa zachránila čest LTU výhrou. Gratulujeme!
Domů jsme vyrazily přes Nové město na Moravě, neboť jsme nabírali další radiokontroly na MČR a v Hradci Králové pak ještě ceny pro vítěze našeho závodu. Byl to krásný víkend   dodávající energii na největší akci v historii LTU, která nás čeká tento víkend.
Orientačnímu běhu zdar!
Lůca

Trutnovinky píšou o štafetách a zvou na náš závod

Po dlouhé době se objevil orienťácký článek také na místních Trutnovinkách.
Fotky jsou samozřejmě od Stáni :-)

Hradecké štafety a sprint po sídlišti

Máme za sebou další dva oblastní závody. Na sobotní den pro nás hradecká Slávie připravila dopolední Mistrovství oblasti štafet a odpolední městský sprint. Účast byla hojná, na start se postavilo něco přes 180 štafet z toho bylo dokonce 11 v barvách Trutnova (což se teda klaním těm co dávali složení do kupy, takovou vysokou LTU účast na štafetách ještě nepamatuji) na sprint nás pak bylo něco přes 30. Složením štafet bohužel zamíchali nemoci a úrazy řady nadějných běžců, takže došlo i na změny v sestavách a lehčí zmatky na prezentaci. Centrem štafet byl areál Kynologického výcviku policie ČR, který byl oplocen a veškeré závodní tratě vedly okolo něj. Terén byl typicky hradecký – placka, vodoteče, hodně cest a tentokrát i moc krásné okolí lesních rybníčků. Kromě žáků jsme se po divácké kontrole byli všichni ztratit mezi jámy, kupky, cestičky a bažinky v chráněném areálu Na Plachtě. Byl to takový bonbónek na závěr, kdy už hlava většiny závodníků nepobírala, a tak jsme zde i dost chybovali. Zde se opravdu ukázaly zkušenosti těch nejstarších, protože v mužských veteránech jsme slavili dokonce dvě medaile. Stříbrná skončila štafeta se složení Milan, Jirka a Pavel H. v kategorii H195, bronz pak vybojoval Kulich, Pavel P. a Honza v kategorii H135. Rostou nám však i další nadějní závodníci v žácích. Medaile těsně unikla klukům v H12 a to štafetě ve složení Matěj, Karel a Filip. Po štafetách jsme se chvilku valeli na schromku, medailistům vypili jejich výherní piva a dostatečně rozebrali své zážitky. Následoval přesun na Flošnu do Hradce a do centra odpoledního sprintu, které bylo u haly Slávie. Odpolední sprint, jehož tratě vedly hlavně po sídlištích a závěrečným parčíkem, byly hodně rychlé. I přes teplé a dokonale slunečné počasí, se nám dařilo. Tentokráte bodovala i holčičí část týmu. Vítězství si vybojovali: Andrejka v D14D, Martina v D55C a Jarda v H55D. Dařilo se i dalším: Milan 4., Petra 5., Štěpánka 5., Matěj 7. a Honza 8. místo.

Bronzová štafeta H135 - Kulich, Pavel P. a Honza

Bronzová štafeta H135 – Kulich, Pavel P. a Honza

 Asi si teď myslíte, že v tom článku něco chybí a máte pravdu. To bych nebyla já, abych vás připravila o některé pikantní zážitky, tak tady jsou: Už jste někdy byli na schromku jako první? My (Kulich, Martina a moje maličkost) ano, teda pokud nepočítám pořadatele. Takže jsme málem místo závodění také roznášeli, stavěli koridory a plnily toaleťáky na TOIky…každopádně jsme mohli alespoň zabrat super flek a dokonale zmoknout. Co dál nás potkalo? Myslím, že soupeřům nahnal strach dokonalý taneček Pešana před hromadným startem prvních úseků kategorie H21, kdy mu na záda dýchal Panchy. Lůca bude vzpomínat na svůj poslední úsek v chlapech, který zvládla pod svůj stanovený limit 80 minut za bouřlivého potlesku a skandování fanoušků „ještě ten cíl nebalte, máme na trati Lůcu“. No a Pavel H. asi nezapomene jak na něj po dopoledním výkonu nezbylo v bufetu jídlo a na odpoledním schromku ještě nezačali vařit kafe. No a pořadatelé si jistě lámou hlavu, proč ti trutnováci chodí „na bednu“ jen ve dvou, když štafety jsou tříčlenné…tak to je prosím trutnovské tajemství :-) . No ještě to není komplet, nesmím zapomenout na fotečky od Stáni.

Stříbrná štafeta H195 ve složení Milan, Jirka a Pavel H.

Stříbrná štafeta H195 ve složení Milan, Jirka a Pavel H.