Na béčka do Písku aneb jak na závodění v úmorném vedru

Psalo se sobotní ráno, ptáci cvrlikali a slunce svítilo. Tu najednou zvuk prolínavý, budí mě ze spánku hlubokého. „Kdo jsi a co tu chceš,” promlouvám ze spánku, „jdi a nech mne spáti, co já ti udělati?” „Ty můj milý,” promlouvá ke mně hlas, „na závodu musíš vstávat zas.” Tu já se tedy proberu, litující svého rozhodnutí, dělat běh orientující.
Však vběhnouti do lesa temného, s mapou v ruce, já cítím, že vybral jsem si převelice. Problémy mé, činy tížící; hlava čistou se stává. Kontrola jest to jediné, co v hlavě zůstává. Vývrat, cesta, bezchybný běh, soupeřům nestačí dech. Tu sběrka a poté už cíl. Ta slast po doběhnutí, tu uvědomiv si, proč já si vybrav běh orientační.
- Z knihy neznámého orientačního běžce
O víkendu 19. a 20. června se u Písku (u města v jižních Čechách, ne u nějaký hromady písku s velkým P) konalo 3. a 4. kolo Žebříčku B Čechy východ. Z našeho oddílu se celkem vypravilo 15 závodníků (8 mládežníků a 7 dospělých). Sraz byl v 6:30 a vyjíždělo se kolem 7. hodiny ranní. To pro mě znamenalo vstávat v 5, abych stihl autobus a dopravil se včas na místo srazu. Cesta samotná i s přestávkou zabrala kolem 4 hodin. V oddílovém autě panovala veselá nálada, tu jen trochu „zmrazil“ (trocha ironie) náš výstup z hezky klimatizovaného kočáru do pekelného tepla slunce. Později se ukázalo, že to, co nás bude čekat v lese, bude mnohem horší (ale to předbíhám).
Na sobotu si pořadatelé z oddílů Orientační sporty Písek a OB Kotlářka připravili krátkou trať se startem v 12:00. Běželo se na mapě Paseky v měřítku 1:10 000. Nejkratší trať z nás měla Lída (3.16 km, 110 m, 13 kontrol) a o nejdelší tratě se dělím já (3.66 km, 145 m, 20 kontrol) a Kuba (3.67 km, 120 m, 22 kontrol). Oproti nedělní mapě měla ta v sobotu kůrovcem nezasažený les. Terén byl vlnitý, plný hustníků a kamenů. Člověk tak musel mapovat důsledně, aby náhodou nezmizel do jiného hustníku nebo k jinému kameni. Vysoké teploty také v lese moc nepomáhaly. Člověk se potil jako blázen už jen při cestě na start (ta měla jen 800 m) a při závodu na náročné podložce to bylo fyzicky vyčerpávající.
A jak se dařilo našim běžcům? V ženách nejlépe zaběhla Martina (3. místo v D55B), za ní se umístila Lucka (5. místo v D40B) a o „třetí místo“ se dělí Lída (9. místo v D14B) a Šárka (9. místo v D50B). V mužích nejlépe zaběhl Kuba (6. místo v H40B), za ním se umístil Pavel (7. místo v H55B) a o „třetí místo“ se dělí tři běžci: Honzík (10. místo v H16B), Tomáš (10. místo v H18B) a já (10. místo v H20B).
Po závodě jsme se jeli ubytovat do nedalekého kempu v Protivíně, který byl hned vedle říčky Blanice. Tu jsme tak využili k velice příjemnému ochlazení a plavání. Na večerním programu byl výlet do nedalekého města Písek. Jako první jsme se šli podívat na nejstarší kamenný most v česku, poté následovala krátká procházka po městě a zasloužená večeře. Někteří si sice na svoje jídlo museli počkat déle než ostatní, ale ani jeden toho nelitovali. Na konec večera si pro nás Honzík připravil Tai chi.
V neděli byl budíček kolem 7. hodiny ranní. Poté následovala společná snídaně zakončená opět pod vedením Honzíka a jeho Tai chi (ono to zní pěkně, ale zkoordinovat ten pohyb těla a všech jeho částí je pro mě problém; v září to už bude lepší Honzíku ;D). Po sbalení všech věcí a jejich uklizením do aut jsme se vydali opět na shromaždiště.
Pořadatelé připravili na neděli klasickou trať se startem v 10:00. Běželo se na mapě Matka v měřítku 1:10 000 kromě kategorií H/D16 – 21, ti běželi na měřítku 1:15 000. Nejkratší trať z nás měla Lída (3.85 km, 110 m, 11 kontrol) a o nejdelší tratě se dělím já (8.89 km, 340 m, 22 kontrol) a Kuba (8.88 km, 305 m, 25 kontrol). Stejně jako v sobotu se člověk potil už cestou na start (ta měla 1800 m) a tak pořadatelé připravili i občerstvovačku těsně před stratem. Člověk se tak mohl pořádně hydratovat a zchladit, před tím, než šel do lesa. Jak jsem již avizoval u sobotní mapy, ta nedělní se už podívala do míst lesa zasažených kůrovcem. Vznikli tak vcelku velké paseky, přes které bylo velmi nepříjemné běhat při víkendových vysokých teplotách a dlouhých postupech. Občerstvovačky tak nesměli chybět a jak pěkný pocit to byl se v tom lese napít vody a lehce ochladit. Do cíle se vrátili úspěšně všichni, někteří i bez buzoly (to se povedlo mně, a ještě jsem k tomu nenašel kontrolu).
A jak se dařilo našim běžcům? V ženách nejlépe zaběhla Martina (1. místo v D55B), za ní se umístila Jitka (5. místo v D55B) a na „třetím místě“ se umístila Lucka (6. místo v D40B). V mužích nejlépe zaběhl Honza (4. místo v H50B), za ním se umístil Pavel (5. místo v H55B) a na „třetím místě“ se umístil Kuba (7. místo v H45B).
Cesta zpátky proběhla bez velkých problémů. Všichni cítili únavu (jak z běhu samotného, tak i z tepla), takže se převážně odpočívalo. Někteří koukali z okna, někteří spali a někteří si pustili hudbu do sluchátek. Čekala nás jenom jedna zastávka, a to těsně za Prahou, abychom se protáhli a občerstvili. Až při cestě z Písku jsem si uvědomil, jaká to byla sranda jet na vícedenní závody, a o co všechno nás pandemie připravila a pevně doufám, že se nám ty závody vrátí zpátky do jakéhosi „normálu“. Před námi je už jen jeden oblasťák (v době psaní je už i z něho článek :D) a po letní pauze nás čekají poslední dva závody Žebříčku B. Já pevně doufám, že naši béčkaři využijí letní pauzu k řádné přípravě a na začátku září vypálí rybníky všem protivníkům.
OB zdar a prázdninám ahój!
Michal